Kategorie

Proč si vybrat u nás?

  • Ověřeno zákazníky
  • Široká nabídka produktů
  • Většina zboží ihned skladem
  • Výdejní místo v Plzni

Kontaktní údaje

PET-FOOD

telefon:
+420.777 201 988

Bankovní spojení:
2600947512/2010

obchod@pet-food.cz

Mirka Přibáňová: Učení psa je nepřetržitý proces

Výchova našich čtyřnohých miláčků je nikdy nekončící proces. Učení totiž probíhá celý život. Stejně tak jako se náš pejsek učí novým povelům, měli bychom se i my vzdělávat v oblasti komunikace s mazlíčkem a učit se novým pozitivním metodám jeho výcviku. Jedním z těchto přístupů je metoda operantního podmiňování. S tou nás v dnešním rozhovoru seznámila majitelka Psí školy Pohoda a zkušená kynoložka Mirka Přibáňová. Kromě toho nám také prozradila, kdy bychom se o výcvik psa měli začít zajímat a zda platí rčení starého psa novým kouskům nenaučíš.”




Jste zkušenou trenérkou psů, jež při trénincích využívá metodu operantního upevňování. Mohla byste čtenářům nejprve přiblížit, čím se trénink psa touto metodou liší od těch běžných?

Ve výcviku jsou uplatňovány hlavní metody učení pomocí klasického a operantního podmiňování. Obě mají nezastupitelné místo ve způsobu učení psů. Klasické podmiňování je zjednodušeně forma učení pomocí vztahu mezi dvěma podněty. Mnozí si zde vybaví I.P.Pavlova a jeho slintající psy. Pes vidí žrádlo – začne slinit. Je to přirozená reakce organismu. Pokud však před podáním žrádla přidáme další podnět (např. zazvonění zvonečku), po několika opakováních začnou psi slinit již při zaznění onoho signálu. 

Tedy, pokud chci psa naučit povel „sedni", vyslovím povel a v zápětí mu přitlačím rukou na záď. Po několika opakováních pes začne usedat již při zaznění kouzelného signálu „sedni" sám. Problém u klasického podmiňování je ten, že pes od začátku učení není sám aktivní. Výsledkem naučeného chování je podmíněná reakce na určený podnět. Naproti tomu v učení pomocí operantního podmiňování pracujeme se psí aktivitou již od začátku tréninku.

 

Jak vypadá metoda operantního podmiňování v praxi?


Operantní podmiňování je forma učení, při které se mění pravděpodobnost výskytu spontánního chování na základě důsledků, ke kterým toto chování vede. Reakce tedy zde není na stimulující podnět, ale je vyvolána aktivním zapojením organismu v dané situaci. Úplně laicky, pes musí přemýšlet o tom co dělá a jaké to má pro něj následky. Pokud se mu nějaké chování vyplácí, je pravděpodobnost jeho opakování. Například, chci-li naučit psa povel „sedni,“ odměňuji každé spontánní usednutí. Jakmile pes pochopí, že za posazení je odměňován, bude toto chování neustále nabízet. Teprve zde dostávám jeho chování pod kontrolu signálem „sedni.“ 


Svého pejska přitom můžeme odměnit pochvalou, pamlskem či hračkou pro psy.


Na vašich stránkách lze najít citát: „Chcete-li si porozumět se svým psem, není třeba na něj hned štěkat.“ Znamená to tedy, že klidná komunikace bude při výcviku psa účinnější, než rázné povely? 


Samozřejmě, autoritativním, resp. diktátorským přístupem si můžete vynutit chování, ale velice těžko docílíte ochotné spolupráce. Mám na mysli takové chování psa, které v důsledku již samo o sobě vyvolává v mazlíčkovi příjemný pocit.



Jaké jsou dle Vás nejdůležitější zásady, jež by měl každý majitel znát a při výcviku psa respektovat? 


Svým klientům ihned na první schůzce říkám: „V prvé řadě se oprostěte od pocitů, že pes je také trochu člověk.“ To vidím jako zásadní v uvědomění majitelů, pokud chtějí zdárně vychovat svého psa. Přistupovat k němu, jako ke psu, ke zvířeti, které se musí nejdříve naučit chování v naší lidské společnosti.


Plánuji pořízení štěněte. Měla bych se o výcvik psa zajímat již před jeho pořízením, nebo se lze správnému výcviku učit až s ním?


Za všechny psy světa bych si přála, kdyby před pořízením každého psího člena rodiny bylo povinné vzdělávání v tomto oboru. Já jsem měla to štěstí, že můj děda se kynologii věnoval a k tomuto krásnému oboru mě přivedl již jako malou holku. Působil jako rozhodčí z výkonu a funkcionář v někdejším SVAZARmu. I tak se hluboce omlouvám svým psům v mých kynologických začátcích. Myslím, že zkušenosti z výcviku může člověk získat pouze praxí, nicméně získat teoretické znalosti ještě před pořízením psa je dobrým způsobem pro předcházení zbytečným chybám a nedorozuměním s novým čtyřnohým parťákem. Začátečníkům doporučuji ještě před výběrem psa vybrat vhodného trenéra, což dnes není až tak jednoduché, jak by se zdálo. Je důležité, aby si majitel pejska s trenérem tzv. „sedli,“ nechte si vysvětlit, jaký způsob tréninku výcvikář praktikuje a proč. 



Předpokládám, že pracovat na vzájemném vztahu a správné komunikaci se svým čtyřnohým kamarádem je vhodné začít co nejdříve. Je však nějaké věkové omezení, pod které bychom psa trénovat neměli?


Učení je nepřetržitý proces. Trvá 24 hodin, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce, nepřetržitě po celý život. Proto já začínám pracovat se psem ve chvíli, kdy si ho odnáším od chovatele. Od prvního dne je důležité pracovat na vztahu se psem, na jeho sebevědomí. Učíte psa chování v novém prostředí, jak se chovat k lidem, ke zvířatům. Co já říkám, naučte v první řadě psy odpočívat; naučte je, že mají vlastní prostor k odpočinku. Jedině odpočinutý mozek je schopen soustředit se na učení a tvarování žádoucího chování.



Mnohdy se majitelé domnívají, že je komunikace mezi nimi a jejich psy narušena. Jak vy osobně narušenou komunikaci testujete a poznáte? Jak se narušená komunikace projevuje?


Lidé si často myslí, že je to v případech, kdy za mnou přijdou s nějakým problémem. Pes nepřichází na přivolání, tahá na vodítku, utíká za auty nebo loví srny. Tito lidé se mě ptají, co mají v dané situaci dělat a jak se mají zachovat, aby to jejich pes nedělal. Takové jednotlivé situace ale samostatně neřeším. Řeším je jako skupinu následků narušené komunikace mezi člověkem a psem. U nás v psí škole dělám jednoduchý test. Máme malý oplocený pozemek a za ním velkou louku. Poprosím majitele, aby s pejskem na vodítku vyšel na louku a zastavil se a chvíli bez jediného slova postál na místě. Často pejsek táhne už ve vrátkách. Při zastavení pes začne čichat, natahuje vodítko a dožaduje se dalších kroků vpřed. V tuto chvíli musí majitel mazlíčka alespoň nějak zaujmout, aby se pes přepnul do režimu „funguju.“ Takového psa budeme velice těžko přemlouvat ke spolupráci v případě rušivého podnětu. Pes, který se svým člověkem umí komunikovat, se v takové situaci zastaví spolu s ním a naváže oční kontakt. Tedy podívá se na majitele a očekává jeho odpověď. 


Na vašich webových stránkách mimo jiné také uvádíte: „Naučit se vychovat psa, neznamená pouze pravidelně, a často i dlouhodobě, docházet na výcvik, ale přijmout skutečnost, že pracujete se zvířetem a naučit se mimodruhové komunikaci. Pokud psi vědí, co mají dělat, nechybují.“ Je to tedy tak, že je vždy chyba na straně špatné komunikace? 


Jednou za mnou přišla paní s pejskem, kterého chtěla naučit s ní spolupracovat. Vysvětlila jsem jí, jak se psi učí, jak navázat a udržet komunikaci s mazlíčkem i jak jej motivovat. Také jsem ji vysvětlila, jak naučit psa odpočívat, jak docílit, aby si pes byl schopen odpočinout. Následně jak s uvolněným psem docílit, aby byl ochoten s ní spolupracovat. Po tomto výkladu jsem se svým psem provedla názornou ukázku několika cviků a hry s míčkem. Paní mi po tom všem řekla jen: „Vám se to povídá, když na vás váš pes může nechat oči, ale ten můj mě venku vůbec nevnímá.“ Proto v naší psí škole se v prvé řadě soustředíme na výuku páníčků. Jestliže ti pochopí „způsob myšlení“ jejich čtyřnohého parťáka a jeho způsob komunikace, teprve poté mohou začít společnou řeč.



Platí rčení „Starého psa novým kouskům nenaučíš,“ nebo lze převychovat i pejska se zažitými vzorci chování? 


Jak jsem již nastínila, učení je stálý proces. Jedním z forem učení, jez tzv. „vyhasínání“. Což znamená, že pokud není nějaké naučené chování průběžně upevňováno, mizí z repertoáru chování daného jedince. To nám dává dost šancí v převýchově nežádoucího chování psů. Záleží samozřejmě na typu chování, síle upevnění atd. 


Co se týče nového chování, nových dovedností a cviků není věk žádným omezujícím faktorem, zvláště u psa, který byl v průběhu života trénován tzv. pomocí operantního podmiňování. Tedy jeho mozek je učen formou aktivního přístupu v tréninku a pes se aktivně zapojuje do spolupráce. Pak je možné i starého psa naučit spoustě zábavným kouskům.“



Kromě výcviku bychom se také měli zaměřovat na podávání kvalitní stravy pro psy a dostatek lásky, kterou mazlíčkovi věnujeme. Jedině tak mu zajistíme vše, co opravdu ke spokojenému životu potřebuje. 


Tags: uceni-psa

Přátelí se s námi

Ověřeno zákazníky Ověřená firma Garance nákupu